Jak se zachraňuje novoroční ohňostroj

Publikoval admin v

Je 18. ledna a já pomalu dávám dohromady všechno, co se za posledních několik měsíců stalo. Bylo toho hodně a nebýt skvělých lidí okolo, asi by se nic z toho nepovedlo. Praha díky usilovné týmové snaze i přes nepřízeň vedení města měla novoroční ohňostroj. Díky několika málo lidem obrátilo více jak padesát tisíc diváků svůj zrak k nebi nad barokním Bastionem u parku Folimanka a přivítalo vstup do nového roku písněmi českých hudebních velikánů. Jaká byla ale cesta k záchraně novoročního ohňostroje?

Cesta to byla dlouhá a náročná. Téměř půl roku příprav začalo vlastně zcela nevinným telefonátem. Po tom, co vedení hlavního města v čele s primátorem Hřibem rozhodlo o tom, že již nebude pořádat novoroční ohňostroj a místo něj připraví videomapping, jsem zavolal svému známému, který předchozí novoroční ohňostroje připravoval. Po dlouhé debatě jsme se shodli, že je třeba, aby zůstal ohňostroj zachován. Bylo a je to důležité z mnoha důvodů.

Prvním je holý fakt, že novoroční ohňostroje jsou celosvětově nejsledovanější událostí. Dalo by se říci, že jde o neoficiální celosvětovou soutěž ohňostrojů. Kdo připraví největší, nejhezčí, nejpropracovanější. Mnoho firem na těchto ohňostrojích pracuje i celý rok, vyrábějí se nové pumy na zakázku a velmi často se výsledky prezentují právě při novoročních ohňostrojích. Je to otázka prestiže, ne výdělku.

Dalším důvodem je to, že pan primátor si od toho sliboval uklidnění konce roku. Že chce jít jako město příkladem a doufá, že jej občané budou následovat. To je naprostý nesmysl. Takhle bude uvažovat jen pár jedinců, kteří pyrotechniku už tak moc nepoužívají. Byla veliká pravděpodobnost, že to dopadne právě naopak. Že lidé vezmou do rukou větší množství pyrotechniky, aby si absenci organizovaného ohňostroje vynahradili.

Jedním z dalších důvodů bylo i to, že mám profesionálně řízené ohňostroje jednoduše rád. Jde o úchvatnou podívanou. Pokud někdo degraduje ohňostroj na „bum bum a světýlka“, pak mu nejspíš chybí podstatná část nějakého estetického vnímání. Na barevná světýlka lze degradovat i ten magistrátem organizovaný videomapping. Vlastně cokoli. Jakákoli kultura tak ztrácí to, proč vůbec kulturou je. Má pobavit. Za tu dobu jsem se setkal s hromadou názorů a hodně často se objevuje právě i tenhle argument. Ten argument naznačuje, že by se lidé snad neměli bavit. Že máme všichni jen chodit do práce a nedělat nic okolo. To je blbost. Nejen, že „chléb a hry“ je věc, která funguje, protože šťastný lid s úsměvem na tváři je lepší než šedivý pracující dav bez jediného úsměvu, ale jde i o to, že lidé se potřebují bavit. Potřebujeme se nějak odreagovat, vidět něco krásného. A ohňostroje jsou stejně tak krásné jako banán přilepený na zdi nebo jako spadané podzimní listí.

Takže jsme do toho šli. Začali jsme řešit kde, jak, co a kde seženeme peníze. Jako úplně první jsme začali řešit právě ty finance. Bylo nám jasné, že žádnou standardní cestou k nám peníze nepřitečou, jdeme přeci proti rozhodnutí magistrátu. Jelikož jsem měl nějaké zkušenosti s crowdfundingem, začali jsme to napřed plánovat tak, že bychom na ohňostroj začali vybírat přes projekt na Startovači. S tím jsem sice měl zkušenosti, ale nakonec jsme to zavrhli. Za prvé je to hop nebo trop. Všechno nebo nic. Když dáme vysokou cílovou částku a nedosáhneme na ni, nevyjde to a nemáme nic. Když ji dáme nízko, možná se vybere, ale třeba už ne nic přes. Navíc je u crowdfundingu potřeba zajistit odměny pro přispěvatele. Neměli jsme kapacitu na to, řešit ještě odměny. Tudíž jsme se ocitli opět na začátku. Trn z paty nám vytrhl jeden účetní, který navrhl, abychom založili spolek a transparentní účet. Souhlasili jsme, hlavně i proto, že z podstaty věci je transparentní účet víc transparentní než Startovač, kde se peníze vyberou, ale co se s nimi děje dál již přispěvatelé nevidí a mohou jen doufat, že budou skutečně použity na daný projekt.

Od osudného srpna až do pozdního září jsme řešili detaily, malichernosti. Hledali místo pro odpal, zkoumali, jak založit spolek, jaké firmy oslovit, kde všude získat podporu. Šli jsme otevřeně proti rozhodnutí magistrátu. Podpásovky jsme čekali a několik jich i přišlo. Největší zádrhel ze začátku bylo nalezení odpaliště. Jakékoli místo spadající pod město, a hlavně pod kohokoli z koaličních stran vedení města, nedostaneme. To bylo jasné. Hledali jsme na mapě, jezdili jsme po Praze, zkoumali jsme fotky… najít vhodné odpaliště není jen o samotném odpališti, jde i o to, aby bylo někde poblíž ideální místo pro sledování, pro diváky. Projížděl jsem jednou takhle Prahou a ocitl jsem se na Letné. Z Letné se dříve odpalovalo, ale také je to obrovské prostranství, o kterém víme, že se tam vejde i 250 tisíc lidí. A odpaliště se nabídlo ihned samo. Generali aréna. Soukromý pozemek, ohraničený a s ochozem, kam bychom umístili i zvukovou aparaturu. Ideální. Ihned jsem rozjel jednání, která…

Neměla absolutně šanci. Po týdnu urgencí se mi dostalo vyhýbavé odpovědi (telefonicky), že město přece ohňostroj nepořádá a oni nepůjdou proti rozhodnutí města. Všem bylo lhostejné udržení tradic a hlavně potěšení mnoha desítek až stovek tisíc lidí. Nikdo nechtěl jít proti magistrátu. V této i dalších odpovědích na žádosti o sponzorství byla cítit pachuť strachu. Strachu jít proti vedení města, i přesto, že jde o dobrou věc. V jakém městě to žijeme, že se zdejší (a nejen zdejší) firmy bojí odplaty ze strany města? Pozastavení grantů, nesmyslné kontroly… to vše by si na ně mohlo vedení města připravit. A všichni se toho báli.

Nepochodili jsme. Zbylo nám jen záložní odpaliště, které je dostatečně velké, nepatří městu a ploch pro diváky je nepočítaně. Vltava. Bylo to jediné možné řešení, které se nám nabízelo. V tuhle chvíli již proběhla zmínka o ohňostroji v médiích a my věděli, že to na milion procent musíme dokončit. Začali jsme oslovovat kapitány lodí v Praze, ti se nicméně také báli například zákazu kotvení a podobně. Zdá se, že strach z odvety byl všudypřítomný.

Mezitím jsme navázali spolupráci s jediným dalším ochotným člověkem. Davidem, který stojí za serverem Miluju Prahu a několika velmi úspěšnými knihami o Praze. David jako jediný byl ochotný nám pomoci. Převzal roli našeho tiskového agenta, jelikož já do té doby neměl žádnou zkušenost s psaním tiskových zpráv a Martin z MAKALU Fireworks jen minimální. Stránky Miluju Prahu následně přijaly roli našeho mediálního partnera, a o většině věcí tak tento server informoval mezi prvními. Schůzky, které jsme v tomto čase absolvovali, nám ukazovaly, že jdeme správnou cestou, že podpora tu je. Ale ve většině případů vždy tichá. Málokdo chtěl jít spolu s námi naprosto otevřeně proti magistrátu. Už jsme ale aspoň nebyli sami.

Následně jsme zjistili, že nám otevřenou podporu v médiích vyjádřil pan Ing. Patrik Nacher, opoziční zastupitel za ANO. Vzhledem k blízkému termínu jednání zastupitelstva jsme si řekli, že se vydáme na zastupitelstvo a v rámci veřejných interpelací dáme jasně najevo, že ohňostroj bude, a zároveň zjistíme, jaká podpora může být očekávána. Jak od pana Nachera, tak od pana primátora. Při interpelacích nám tehdy pan Nacher přislíbil finanční podporu a následně nám bylo řečeno, že pan primátor nejenže nepodpoří ani náš ohňostroj (očekávaně), ale nepodpoří ani naši iniciativu #NEBUDUSTŘÍLET.

#NEBUDUSTŘÍLET je projekt, který jsem dával dohromady ještě před zrušením ohňostroje. Jednoduše jde o to, přesunout pyrotechniku z rukou laiků zpět do rukou profesionálů. Problém zábavní pyrotechniky a ohňostrojů totiž neleží v profesionálních show, ale v tom šílenství na ulicích, které z nějakého důvodu začíná už s Mikulášem. Pan primátor tuto myšlenku nepodpořil, přitom se nyní ohání zraněnými či mrtvými labutěmi. Ty labutě ovšem zabil a zmrzačil silvestr a to bláznění v ulicích, proti kterému pan primátor nehnul prstem.

V tuhle chvíli bych si dovolil odbočku a zaměřil se na to, co se začalo dít na sociálních sítích. Je začátek listopadu a skutečně se začíná mluvit jak o našem ohňostroji, tak o blížícím se pyrotechnickém šílenství celkově. Na facebooku operuje skupina „Stop petardám a ohňostrojům“. Ta sice může působit pozitivně, při bližším pohledu ovšem člověk nalezne až extremistické směřování celé skupiny. Nejen, že nepřipouští jiné názory než úplný zákaz prodeje a používání pyrotechniky, ale pochvalně se plácají po ramenou, jakmile okolo silvestra začnou pod fotografiemi úrazů lidí přibývat názory jako „dobře mu tak“, „držku mu to mělo urvat“ a podobně. Diskuse je nemoderovaná, a i když takové nenávistné projevy jsou na hraně i za hranou zákona, tak moderátoři ani admini nezasahují. Jak někdo může naslouchat názorům takových lidí, je nepochopitelné. Viz níže.

1

Obrázek 1 z 25

Během listopadu nám Praha 2 a jejich radní a místostarostové vytrhli obrovský trn z paty. Tito lidé nám pomohli tím, že nám nabídli místo pro odpal ohňostroje. Velice zásadní věc. Nabídnuté místo bylo navíc velmi dobré. Nabídku jsme přijali, vyřešili formality a rázem jsme měli odpaliště. Odpadla nám jedna obrovská překážka. Byť jsme měli záložní řešení, bylo toto pro nás mnohem lepší a jednodušší. Abychom neinformovali jen formou tiskových zpráv, uspořádali jsme následně tiskovou konferenci, kde jsme toto oznámili.

Ta smršť, která následovala, to politické napadání. To bylo něco neuvěřitelného. Zdá se, že opozice v České republice nemá konstruktivně kritizovat, ale jen kritizovat a nadávat. A začít házet klacky pod nohy a hledat způsoby, jak celou věc přerušit a zastavit. Nejen, že opozice a vůbec lidé z protipyrotechnické úderky začali hledat ve smlouvě o výpůjčce jakékoli záchytné body, jak věc překazit, ale začal se zkoumat i náš spolek a najednou byl velmi podezřelý. To, že se do toho zapojili i opoziční zastupitelé z Prahy dvě, už byla jen třešnička na dortu. Zdá se, že i strana, která se kasala, jak jedná otevřeně, transparentně a čestně, umí hrát špinavou hru. Také jsme museli co nejdříve ohňostroj skutečně oznámit, i přesto, že standardně se tento druh ohňostrojných prací oznamuje dva dny předem. Z určitých zdrojů k nám ovšem dotekly informace, že by nám to aktivistická úderka mohla chtít překazit blokací odpaliště.

Všechno se ale podařilo. Měli jsme odpaliště, výběr příspěvků pokračoval. Nicméně se nám protistrana začala otevřeně vysmívat, že prý nebudeme mít dostatek financí na ohňostroj. Nakonec padlo rozhodnutí, že z pohledu sebe jako předsedy spolku do toho vložím vlastní finance.

V posledních dvou týdnech před odpalem se již řešily formality a hlavně doplňující koordinační schůzky. Jedna na Praze 4, jedna přímo na magistrátu. V tuto chvíli jsme také začali komunikovat s Kongresovým centrem Praha (KCP), jelikož ta obrovská masa lidí bude stát u něj. Sice to bylo celé na poslední chvíli, nicméně jiné řešení než „na poslední chvíli“ nebylo možné. Nevěděli jsme, s kým máme jednat, a navíc, vzhledem k tomu, kdo vlastní KCP (veliká část vlastnictví KCP je v rukou magistrátu hlavního města), nám bylo zcela jasné, že nevole nám jakkoli pomoci bude veliká.

A v tom jsme se nikdo nepletl. Dva dny do odpalu ohňostroje a KCP nám odmítlo požadavek na pronájem svých teras, kam bychom umístili zvukovou aparaturu. Byť jsme měli vlastně před podpisem smlouvy, vše bylo napsané a připravené. Jen podepsat a zaplatit. Bohužel se pan generální ředitel rozhodl, že nám terasy pronajaty nebudou. Záložní řešení jsme měli a vlastně jsme na něj spoléhali, nicméně vyřešit to s KCP by bylo mnohem jednodušší. I přes nepovolení pronájmu jsem se ovšem dohodl s panem manažerem bezpečnosti, že nám tedy KCP alespoň umožní vjezd na své parkoviště, abychom si vyložili zvukovou aparaturu. Řešili jsme váhové limity parkoviště a domluvili jsme se na postupu, při kterém nebude ohrožena statika a integrita pláště. Zní to hrozně, ale jednoduše řešeno si KCP postavilo parkoviště, na které nemůže ani autobus s lidmi.

Takže vše bylo připravené, ohňostroj byl připravený, měli jsme za sebou všechny možné reportáže, příjezd a stavba zvukové aparatury také zajištěna. Paráda, už se nemusíme ničeho bát. Vše vyjde.

Tak idylické to ale nebylo.

Osm hodin ráno, prvního první, den odpalu. Stojíme s nákladním autem před závorou u parkoviště KCP. Marně mačkáme tlačítko, aby nám vyjel lístek a my mohli dovnitř. Po zmáčknutí se totiž objeví na displeji informace, že parkoviště je zcela obsazeno. Koukáme se kolem sebe na téměř prázdné parkoviště a začínáme tušit podraz. Jakmile pan manažer bezpečnosti nezvedá telefon, a to ani podesáté, je nám jasné, že nám to KCP chce komplikovat a znemožnit. Po nějaké chvilce přichází člověk z ochranky, že dostal přímý povel nás vykázat a že nás nesmí za žádnou cenu pustit dovnitř. Pokud jsme byli na něčem dohodnutí, pak se máme domluvit s panem manažerem bezpečnosti. Ten nezvedá telefony. Na něčem se domluvit a následně udělat veškeré kroky k tomu, aby to nemohlo proběhnout, je nejen nečestné, ale také skutečně velmi zbabělé.

Řešíme, co dál. Z druhé strany údolí volá vrchní odpalovač do médií a naše nesnáze jim popisuje. My hledáme řešení. Nákladní auto jsme přeparkovali k blízké benzínové pumpě a radíme se. Po chvilce za námi i sem přichází jiný sekuriťák a z kusých informací mezi řádky nám dochází, že skutečně jde o pokus nám to znemožnit, který zřejmě pramení na magistrátu. Po další poradě nakonec přicházíme s řešením, že vyložíme jen část přivezené techniky (která by jinak ozvučila malý stadion) a prostě nazvučíme, co nazvučíme. Stejně tak jsme nemohli vyložit ani elektrocentrálu, a proto jsme nakonec napájení vyřešili akumulátory.

Všichni nakonec víte, že to dobře dopadlo. I když jsme to nečekali, tak jsme ozvučili celý plac před KCP a ohňostroj samotný měl obrovský úspěch. Mnohem větší než ten videomapping.

Závěrem bych chtěl znovu poděkovat všem lidem, kteří nám s tímto projektem pomohli.

Chtěl bych poděkovat Martinovi a všem v MAKALU Fireworks, kteří na ohňostroji samotném pracovali a zajistili lidem ten nejlepší možný zážitek. Bylo to v časové tísni, nikdo pořádně nevěděl, jak to dopadne. Dopadlo to neuvěřitelně.

Chci poděkovat Davidovi Miluju Prahu, za jeho rady a pomoc, kterou nám poskytoval. Nikdy bychom nedošli tak daleko bez tvých zkušeností.

Velký dík patří MČ Praha 2 a pánům místostarostům, radním, vedoucím odborů a paní starostce, že se nebáli nám podat pomocnou ruku a že obrovským dílem pomohli k realizaci. Ohňostroj bez odpaliště není možný. Nabídnutí odpaliště, další rady a všeobecná vůle nám pomoci nám ukázaly, že děláme skutečně dobrou věc. Jsem rád, že jsme vás mohli poznat a spolupracovat na záchraně krásné tradice.

Obrovské poděkování patří Hitrádiu City 93,7 FM, které se také nezaleklo magistrátu a tak jako každý rok odvysílalo hudební doprovod k ohňostroji. Stejně tak nám velmi pomohla mediální podpora, kterou nám poskytlo.

S rádiem a zvukem souvisí spolupráce se Zdeňkem a s jeho produkční společností. Poslední den jste si s námi užili své. Nakonec jste však našli řešení a poskytli jste lidem tu třešničku navíc, která z toho udělala neopakovatelný zážitek. Za sebe i všechny diváky děkuji.

Chci poděkovat také policejnímu sboru Prahy 2 i Prahy 4 za to, jak nám pomohli, radili a naváděli nás na problémy, o kterých jsme ani netušili, že je vůbec budeme muset řešit. Zvládlo se to a slibuji, že příští rok to bude jen lepší.

Chci poděkovat jménem mistrů ohňostrojařů také dobrovolným hasičům Prahy 8, kteří nám hlídkovali v čase odpalu a byli připraveni řešit jakýkoli problém, který by se snad mohl objevit.

Chci poděkovat panu Nacherovi, který nám pomohl rozseknout téma ohňostroje a vnukl nám ten nejlepší nápad.

Obrovský dík patří všem, kteří nám přispěli. Sobě a všem ostatním jste tak zachránili ohňostroj a vedení města ukázali, že lidé si to krásné vzít nenechají. Všichni si můžete poděkovat a my vám budeme navždy vděční.

Jeden z posledních díků patří mé drahé kamarádce, která překlenula tu komunikační propast a spojila nás a Prahu 2. Díky. Bez tebe by polovina těch věcí nevyšla.

Nakonec chci poděkovat všem dalším lidem, kteří nám cestou pomohli, poradili a ukázali cestu dál. V posledních týdnech vás bylo víc a víc a nemohu skutečně vypsat všechny. Bylo vás hodně a jsem skutečně rád, že jste tu pro nás byli, ve správný čas na správném místě.

Byla to týmová práce toho nejlepšího týmu.

Tak zase za rok.

Foto: Citellus Photography – Tomáš Sysel – Fotopixely.cz
Anketa iDnes

Bylo to luxusní, děkujeme.

Byla to paráda, moc děkujeme!!!

Díky!

Paráda!

Krásné to bylo! Díky.

Díky za tento ohňostroj, letos jsem ani nedoufal, že se vše podaří a nakonec taková paráda. Díky!

Děkujeme za parádní podívanou! Užili jsme si to. Skvělý zážitek!!!

Děkuji za velkolepý každoroční zážitek. I přes všechny nástrahy byl ohňostroj krásný i tentokrát, navíc i se skvělým hudebním doprovodem… Díky, že jste to nevzdali a příští rok se opět budu těšit.

Kategorie: Články

6 komentářů

Vitus · 18. 1. 2020 v 22:56

Pěkně řečeno, držíme palce do budoucna!

Kacka · 20. 1. 2020 v 22:04

Vtipny obrazek… 🙂 Bohuzel nenavistne a extremisticke chovani je spise na strane uzivatelu pyrotechniky…. Ale kazdy vidi jen to co se mu hodi do kramu ze.

    admin · 21. 1. 2020 v 8:15

    Dobrý den, těch obrázků je tam vícero, jde o screeny z dané skupiny. A ano, někteří lidé užívající pyrotechniku se mohou chovat extrémně, až extrémisticky. Nicméně proto máme kampaň #NEBUDUSTŘÍLET (která byla v dané skupině také prezentována, načež byl náš předseda ze skupiny vyhozen).
    Nicméně od skupiny lidí, kteří se tváří, jak jim jde o blaho druhých, je to skutečně nečekaný směr chování.

Adéla · 26. 1. 2020 v 19:01

Cituji „Díky, že jste to nevzdali a příští rok se opět budu těšit.“ Ale mám se těšit na co? Víte, ono čeho je moc, toho je prostě příliš. A i sebechutnější jídlo, které jíte po sobě několikátý den se přejí. A všichni víme, že zábavná pyrotechnika se začne kdekoliv a kýmkoliv nekontrolovatelně odpalovat ode dne, kdy se začne prodávat což je celý prosinec a i v lednu není vyjímka, že to zase někde bouchá. Ale i těšit se a nebo bavit se něčím jde pouze pokud zároveň můžete i toužit a toužit můžete zase po něčem, co je vzácné. No. A jak se mám chtít těšit i na sebekrásnější Novoroční ohňostroj, který je po měsíčním pyro řádění s vrcholem na Silvestra kdy to bouchá VŠUDE nonstop? Také jsem jako malá chodívala na Novoroční ohňostroje a měla jsem je ráda a těšila se na ně celá rodina, ovšem nikde žádné jiné soukromé bouchání se nedělo. Sama žiju u lesa a Silvestr je pro mne bez přehánění bojem o život mé už 21leté kobylky o kterou se starám a která má z pyrotechniky hrůzu. Dokud to bouchá z jedné strany (což může být i třeba ten krásný Novoroční) tak to pozoruje a je celkem v klidu, jenže pak se lidé asi zblázní a začnou odpalovat v jednom okamžiku cokoliv kdekoliv = pod lesem, nad lesem i cca50m za stájí mé kobylky… Kůň se dá těžko někam schovat a nad její stájí i výběhem se to tak rozléhá, že já Silvestra prožívám tím, že ji celou dobu klidním a to v hrůze, beznaději a následném vzteku a věřte, že bych se nejraději k těm lidem odpalovačům, kteří toto ve mne způsobí svou potřebou zábavy kterou výše tak vyzvedáváte za důležitou se zachovala téměř stejně, jako ti pejsci na obrázku, který výše také uvádíte… prostě bezmocná si přeju udělat cokoliv, jen aby to běsnění uprostřed mrazivé noci přestalo. Neb Silvestra díky zábavní pyrotechnice sousedů odpalovačů prožívám po několik let místo oslavy jen v děsu, že po možném úrazu kobylky ze špatného došlapnutí skrz její splašení pyrotechnikou budu na Nový rok kopat velký hrob pro svého koně… A jak pak mám mít radost z Vaší ať sebelépe odvedené práce za záchranu Novoročního ohňostroje, která je už jen jako další pokračování doslova pyropekla? Tak ráda bych se také jela podívat na společenskou událost, jakou Novoroční ohňostroj z ruky profíka může být…ale po takové v posledních letech běžné Silvestrovské noci po celé ČR je to jako někomu, do koho měsíc pod nátlakem a nečekaně kdy druzí chtějí a bez možnosti tomu jakkoliv a kamkoliv utéct lijou do hrdla sekt a on z toho jen měsíc z předávkování zvrací a následující den na Nový rok mu podat další dávku sektu ovšem tentokrát v naleštěné sklenici a ještě podávané s muzikou…

    admin · 12. 2. 2020 v 17:07

    Dobrý den, zcela chápeme vaše rozhořčení nad neřízeným a naprosto šíleným odpalováním zábavní pyrotechniky, které s oslavou příchodu nového roku má pramálo společného a s ohňostrojným uměním už vůbec nic. Co nechápeme, je ta chuť udělat „cokoli“ a to i za hranou vkusu, morálky a zákona. Pokud někdo chce udělat něco takového, případně píše takové věci, jaké jsou na těch dalších obrázcích, tak není o nic lepší než lidé, kteří bouchají petardy hlava nehlava.

    Proto, máme kampaň #NEBUDUSTŘÍLET a naším obrovským cílem je, právě to bouchání v ulicích výrazně omezit a pomoci tak konci roku získat zpět kus své důstojnosti a očistit jméno ohňostrojů. Mezi ohňostrojem a užitím zábavní pyrotechniky je obrovský rozdíl a je třeba jej vnímat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

cs_CZČeština
en_GBEnglish (UK) cs_CZČeština